Kutná Hora – město dvou katedrál
Všem milovníkům historie doporučujeme: „Navštivte Kutnou Horu!“
Celodenní exkurze do Kutné Hory dne 21. 10. byla převážně ukázkou putování havíře od středověku do období baroka. Co bylo naplánováno, to jsme stihli. Nic jsme si nezadali s turisty z Japonska, Německa, Spojených států a samozřejmě i z Čech, kteří v době před covidovou epidemií navštěvovali každoročně Kutnou Horu v počtu až 400 tisíc. Naše cesta vedla od Kostnice v Sedlci, kde na tamním hřbitově bylo pochováno až 30 tisíc zemřelých, jejichž kosterní ostatky byly v době baroka vyjmuty ze země a mistrně instalovány v četných pyramidách a obrazcích. Následovaly dvě stavby katedrálního typu. Gotický Chrám svaté Barbory a barokněgotická Santiniho katedrála Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele, které jsou spolu s centrem města zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Jak se razily pražské groše, jsme se dozvěděli v královské mincovně ve Vlašském dvoře, a na horníky jsme si zahráli v Hrádku, v sídle Českého muzea stříbra. Oblečeni v perkytli (lněné haleně), na hlavě helmu se svítilnou, jsme se prodírali ve 40 metrech podzemí v Dole svatého Jiří. Místy byla sluj úzká pouhých 30 centimetrů, takže jsme měli strach, aby se paní učitelka „nezašprajcla“. Prošla! Že jsme na barokním mostě před Jezuitskou kolejí hledali v pískovcových blocích zbytky zkamenělých hlavonožců a podpořili zpěvem místního pouličního muzikanta, to už byla jen legrace. Chybějící energii po náročném dni jsme doplnili na zpáteční cestě v McDonaldovi. Nezbývá než provolat: „Sláva nazdar výletu“, neb jsme zmokli jen malinko.
